Rozsah ochrany vyplývající z patentů v České republice
Udělený patent dává majiteli právo výlučně využívat vynález. Do jisté míry představuje patent právo zakázat výrobu, nabídku, uvádění na trh nebo používání výrobku nebo procesu, který je předmětem patentu, nebo k tomu účelu výrobek dovážet či skladovat nebo s ním jiným způsobem nakládat. Bez souhlasu majitele nesmí nikdo dodávat nebo k dodání nabízet jiné osobě, než je osoba oprávněná využívat patentovaný vynález, prostředky týkající se podstatného prvku tohoto vynálezu a sloužící v tomto ohledu k jeho uskutečnění, jestliže je vzhledem k okolnostem zřejmé, že tyto prostředky jsou způsobilé k uskutečnění patentovaného vynálezu a jsou k němu určeny.
Rovněž bývá v obecném povědomí, že patent dává majiteli jistý tržní monopol, neboť pouze vlastník, nebo někdo s jeho souhlasem (nabyvatel licence), může využívat předmět patentové ochrany. Rozsah monopolu je definován v patentových nárocích, resp. provizorní ochrana je definována v patentových nárocích zveřejněné přihlášky vynálezu s žádostí o patent. Každý nárok – a často jich bývá v jednom patentu anebo přihlášce mnoho – uvádí řadu technických znaků, které definují vynález, pro kterou se průmyslově právní ochrana žádá.
Patentový zákon (Zákon č. 527/1990 Sb. Zákon o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích) uvádí [§ 12], že rozsah ochrany vyplývající z patentu nebo z přihlášky vynálezu je vymezen zněním patentových nároků, přičemž se k výkladu patentových nároků se použije i popis a výkresy.
Výklad rozsahu ochrany z patentu – Kdo a Kde
Podle ustanovení § 12 odst. l Patentového zákona je rozsah ochrany vyplývající z patentu dán zněním patentových nároků, konkrétně výčtem znaků v jediném patentovém nároku. K výkladu patentových nároků se použije i popis a výkresy, pokud jsou. Shoda s obdobným ustanovením Evropské patentové úmluvy, konkrétně s jejím čl. 69 přitom není náhodná. Vzhledem k tomu, že na území České republiky jsou také platné i evropské patenty, je jistě vhodné, aby rozsah ochrany ze všech patentů platných na našem území byl interpretován jednotně, a to zejména na základě obecných zásad, formulovaných v tzv. Protokolu o výkladu článku 69 uvedené Evropské patentové úmluvy.
Rozsah ochrany je možné přezkoumat při správním řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví, tzv. určovacím řízení. Určovací řízení je vedeno před Úřadem na základě ustanovení § 67 Patentového zákona. Při určovacím řízení Úřad interpretuje rozsahu ochrany konkrétního patentu ve vztahu ke konkrétnímu předmětu určení. Výsledkem určovacího řízení je správní rozhodnutí, které stanoví, zda konkrétní předmět určení spadá či naopak nespadá do rozsahu označeného patentu.
Na druhou stranu, při sporných řízení je podle platné právní úpravy možné, aby si rovněž soud otázku, zda předmět sporu spadá do rozsahu ochrany, zodpovědět sám.
Výklad rozsahu ochrany z patentu – Doktrína ekvivalentů
Český Úřad průmyslového vlastnictví a Městský soud v Praze, kterému byla svěřena působnost ve věcech průmyslového vlastnictví, přistupují k řešení otázky doslovné interpretace nároků a porušování průmyslových práv jinak. Oba orgány určují, zda existuje technická „ekvivalence“ mezi každým ze znaků předmětu patentové ochrany a nárokovanými znaky patentovaného vynálezu; tzv. doktrína ekvivalentů.
„Pro účely určení rozsahu ochrany vyplývající z českých a evropského patentu, resp. užitných vzorů je rovněž nutné přihlédnout ke každému prvku předmětu určení, který představuje ekvivalent prvku uvedeného v nárocích.“
Faktory, které se berou v úvahu při určování, zda je znak technickým ekvivalentem zahrnuje posouzení jak funkční, tak i účelové. Teorii tzv. technických ekvivalentů lze použít pro extenzivní výklad rozsahu ochrany tehdy, pokud některý ze znaků nezávislého patentového nároku není při doslovném výkladu sice přítomen, ale je v předmětu určení nahrazen znakem (prvkem), který lze považovat za jeho technický ekvivalent. Za technický ekvivalent je přitom možno považovat jakýkoliv prvek (prostředek), který v kombinaci znaků uvažovaného nezávislého patentového nároku plní v zásadě tutéž funkci. Posouzení zda znak, který je použit v patentu a zda by odborník v oboru byl schopen technické znaky zaměnit. Výše uvedená funkce a samozřejmě i prostředek sám o sobě musí být odborníku v dané oblasti techniky v době posuzování příp. technické ekvivalence známa.
Příklad z praxe
Podívejme se nyní na konkrétní případ rozhodnutí ve věci určovacího řízení č.j. CZ/EP 2197301/D15034950/2015/ÚPV.
Majitel se v tomto konkrétním případě snažil konkurentovi zamezit ve výrobě produktu. Majitel Evropského patentu požádal (podal žádost o určení a zaplatil správní poplatek) Úřad průmyslového vlastnictví o rozhodnutí, zda jím popsaný a konkurencí vyráběný předmět spadá do rozsahu ochrany.
Ve shora uvedené věci bylo dne 20.3.2015 vydáno rozhodnutí, že předmět určení podle předloženého popisu a vyobrazení, spadá ve smyslu ustanovení § 67 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, do rozsahu ochrany patentu, neboť vykazuje všechny podstatné znaky uvedené v jediném patentovém nároku tohoto patentu.
Proti tomuto rozhodnutí podala konkurenční společnost v zákonem stanovené lhůtě rozklad, jimž přezkoumáním se budeme níže zaobírat.
Odvolací orgán postupoval v souladu s Patentovým zákonem a metodickými pokyny, přičemž konstatoval, že předmět určení spadá do rozsahu ochrany patentu, pokud sporný předmět obsahuje všechny “podstatné” (esenciálních) znaky, nebo jejich technickými ekvivalenty (doktrína ekvivalentů). Podstatné znaky představují znaky uvedené v nezávislém patentovém nároku. Odvolací orgán dále konstatoval, že pokud předmět sporu obsahuje i další dílčí znaky (rovněž známé jako výhodná provedení), neuniká tím z rozsahu ochrany.
Odvolací orgán potvrdil, že pokud předmět určení obsahuje všechny podstatné znaky obsažené v jediném patentovém nároku, pak předmět určení spadá do rozsahu ochrany.
Existence dalších, výhodných, znaků, ve výše uvedeném případě existence skrytých stehů, resp. pomocných stehů, které poskytují výhodný účinek snížení chybovosti sešití vzniklé lidským faktorem, není určující pro rozsah ochrany vyplývající z nezávislého nároku. Pro výklad rozsahu ochrany patentem je rozhodující obsah jediného nezávislého patentového nároku s výčtem jeho znaků, tzv. vymezení rozsahu ochrany.
Odvolací orgán rovněž podotkl, že technické znaky, na jejichž podkladě bylo určovací řízení prováděno, jsou uvedeny v popisu předmětu určení, se kterým se účastník řízení v přípravném řízení o žádosti o určení má možnost seznámit v řízení před orgánem prvého stupně.
Pokud účastník řízení zastává názor, že popis předmětu určení je nevěrohodný a neodpovídá popisu výrobku jí vyráběného, není v kompetenci Úřadu přezkoumávat, zda popis předmětu určení odpovídá skutečnému stavu, resp. skutečnému výrobku, nýbrž v kompetenci k tomu příslušného soudu – Městský soud v Praze.